V této svátosti se Boží milost přímo rozlévá. Jistě znáte podobenství o milosrdném otci (marnotratném synu) podle evangelia sv. Lukáše (Lk 15, 11–32). Je to vlastně podobenství o smíření syna s otcem. Syn se provinil, přiznal se k vině a otec mu odpustil. Otec neřekne jedinou výtku, jedinou připomínku. Syna obejme a dá mu mnohem více, než syn dostal, když odcházel z domova. Který pozemský otec by toto dokázal? Z domova odchází boháč, vrací se zbídačený žebrák, který nejen nalézá milosrdenství, ale je otcem povýšen. Dostane se mu královské hodnosti a poct.

 Takto s námi jedná Otec ve svátosti smíření. To podobenství je o nás. Já jsem ten mladší syn, obdarovaný, ale nezodpovědný. Já jsem Otcovo bohatství promarnil, rozházel, prohýřil. Já jsem upadl až na samé morální dno, musím se starat o vepře. Kdyby lidé věděli, jaký vlastně jsem, všichni přátelé by se ode mne odvrátili. Zůstaly mi jen vzpomínky a výčitky: kdybych …   Bylo to krásné v Otcově domě, byl jsem šťastný, když jsem byl s ním. Nazýval mne synem a zahrnoval mne dobrem. Nevážil jsem si toho, chtěl jsem něco jiného, něco, co se v dáli leskne, to, co svět tak urputně nabízí. Mohl jsem vědět, že je to pozlátko, ale opustil jsem Otce, jeho dům a stal jsem se vlastním pánem, který sám určuje, co je pro mne dobré. Pád a bída mne nutí k zamyšlení. Ne moje lepší já, zbytek morálky, ale vlastní bída je pravým důvodem. A možná svědomí, že jsem byl nezodpovědný. Vědomí, že jsem špatný, hříšný, mne nutí zamyslet se nad sebou a přiznat své selhání. Ale mám obavy. Co tomu řekne Otec? A pak mi vždy dojde, že Otec dávno všechno ví. A to mi dodá odvahu k rozhodnutí. Vím, co udělám. Vstanu a půjdu k Otci a řeknu: „Zhřešil jsem, už nejsem hoden být Tvým synem. To a to jsem udělal, takto jsem se provinil. A také ještě tohle.“

Ale co to? Otec mne bere za ruku, pozvedá z prachu, objímá a říká: „Synu, vítej doma. Dříve než jsi přišel, jsem ti odpustil. Stále jsi můj milovaný syn. Jen jsi byl mrtev a zase žiješ. Všichni se z toho budeme radovat.“ A opravdu, v nebi je větší radost nad mým pokáním, než nad devadesáti devíti spravedlivými (Lk 15,7). A já odcházím a nemohu pochopit, že mám nový šat, na nohou obuv kněze-krále a na ruce nádherný pečetní prsten, který je znamením věrohodnosti. Takové omilostnění nedokáže nikdo jiný, než Bůh. Vím, že i já mám jednat se stejnou mírou milosti s jinými. Vždyť mám prsten, který mi stále tento závazek bude připomínat.

Napadá mne někdy, že musím za své hříchy pykat, přijmout trest, odplatu. Ale jaký trest, jaká cena je adekvátní? Není možný nikdy jiný trest než smrt. Za mé hříchy nemohu zaplatit jinou cenu než přijít o život. Hrůza, ale je to tak. Smrt. Ale v té chvíli mi Kristus říká: „Už je zaplaceno. Já jsem dal život za tebe. Jsi vykoupený. Jdi a žij podle toho.“ Vlna vděku zaplavuje moje nitro a jsem šťastný. Taková je Kristova láska, takové je milosrdenství Otcovo. A já jsem syn!!!

Přemítám o posledním soudu. Představy mohou být různé. Tak jako všechna podobenství dohromady nemohou člověku ozřejmit plně Boží království, i když ukazují jednotlivě některé pravdy, tak ani všechny představy o posledním Božím soudu nemohou plně tento soud vystihnout. Nicméně některé skutečnosti pravdivé zcela jistě jsou. Tak třeba nic o mém životě nezůstane skryto, vše vyjde najevo. Boží odpůrce se stane žalobcem a bude vytahovat moje poklesky. Přece, Bože, takového nemůžeš přijmout do své Slávy, tento hříšník patří mně. A já budu se sklopenou hlavou přiznávat, že to tak opravdu bylo. Budu se cítit jako nahý na pranýři, oprávněně. Ale v té chvíli řekne soudce – Otec, Vševědoucí Bůh. „Já o tom nic nevím.“ Nejde to hned do hlavy, ale Boží milost ve svátosti smíření smazala neomylně (!) všechny moje hříchy. Už nejsou. Všechny rány jsou zaceleny, špína smyta, šat do běla vyprán. Boží odpuštění je dokonalé: člověk si pamatuje a připomíná své poklesky, Bůh je člověku nepřipomíná. Už nejsou. Proto Otec pravdivě Satanovi odpoví, že tyto hříchy nezná a pozve mne do své Slávy. Já jsem omilostněn, Satan zahanben.

Otcova milost je nekonečná. Stačí říci s upřímným srdcem: zhřešil jsem. Vše ostatní pro Kristovu oběť vykoná Otec silou Ducha svatého. Radujte se spolu se mnou z daru svátosti smíření.

o. Jiří Maria Kvapil