Rád bych vám představil Óscara Arnulfa Romera Galdameze, ochránce rodin, chudých, zastánce spravedlnosti, prostě „svatého pro každého“ a prvního světce našeho hnutí. (Zúčastnil se prvního sansalvadorského Cursilla r. 1962 jako spirituál.) Bude dobře, když jeho památku zařadíme do našeho národního cursillového kalendáře. Óscar Romero se narodil 15. března 1917 ve městě Ciudad Barrios na východě Salvadoru. Ve 12 letech pracoval u jednoho tesaře a v roce 1930 vstoupil do semináře. O 13 let později získal na římské univerzitě Gregoriana lincenciát z teologie. Jako kněz se vrátil do své rodné země Salvadoru a s nadšením se věnoval pastorační činnosti. Následovně byl jmenován ředitelem semináře v San Salvadoru a sekretářem Biskupské konference Salvadoru. V roce 1970 byl vysvěcen na pomocného biskupa San Salvadoru a svoji aktivitu zaměřil na ochranu chudých. O čtyři roky později se stal biskupem Santiaga de Maria a v roce 1977, v době sociálního a politického útlaku, arcibiskupem San Salvadoru.
Óscar Romero byl velmi spjatý s lidem své země, ve svém kázání v roce 1978 uvedl: „Má láska je lid a na lidu lze vidět, ve světle víry a pověření, které mi bylo Bohem svěřeno, abych tento lid vedl po stezkách evangelia, kdo stojí se mnou a kdo ne…“ Na jeho slova z roku 1979 vznikla také tato píseň  tímto lidem: S tímto lidem to nic není, být pastýřem… S tímto pastýřem to nic není, být jeho lidem.
Bratři a sestry, není myšlenka spolupráce kněží a Božího lidu navýsost drahá právě našemu církevnímu hnutí?
Óscar Romero stál vždy na straně chudých a utlačovaných. „Konkrétní chudé nacházíme v rolnících bez půdy a trvalé práce, bez vody a světla, v jejich ubohých příbytcích, bez lékařské péče. Nacházíme je, když matky přivádí na svět své děti, které začnou růst bez školního vzdělání. Nacházíme je v dělnících bez pracovních práv, vyhnaných z továren, když je propouštějí na základě nemilosrdných ekonomických výpočtů. Nacházíme je v matkách a manželkách nezvěstných nebo politicky vězněných…,“ jsou slova arcibiskupa Romera, která vyjadřují nepříznivé podmínky života v Salvadoru v době politických represí.
Nebál se ostře kritizovat porušování lidských práv ve své zemi a postavit se za svůj lid. Také se postavil proti politice Spojených států podporující zabíjení rolníků a občanských aktivistů. Přestože mu bylo vyhrožováno smrtí, odmítl přijmout nabídku na ochranu a neprůstřelné auto s poznámkou, že dokud nebudou chránit i jeho lid, nemůže ji přijmout. 
Romero věděl, že ne všichni budou mít tu čest položit vlastní tělo a prolít vlastní krev za víru, ale zároveň ve své homilii řekl, že „všichni musí být připraveni pro svou víru zemřít… dát svůj život, mít Ducha mučednictví, dát se v povinnostech, v tichu, v modlitbě, ve svědomitém plnění svých úkolů, v tichosti každodenního života… stejně jako matka dává život svému dítěti. To znamená dát svůj život.“
Během své poslední mše svaté, kterou sloužil 24. března 1980, zazněla také tato slova:
Kéž nás toto zasažené tělo a tato krev obětovaná za lid též živí, abychom my mohli obětovat svoje tělo a svoji krev v utrpení a bolesti stejně jako Kristus, ne sami pro sebe, ale abychom ukázali pojetí spravedlnosti a míru našemu lidu.
Během této poslední mše, kterou sloužil 24. března 1980 v nemocniční kapli, byl Óscar Romero zastřelen nájemným vrahem. Naplnil tak své motto: „Cítit s Církví, milovat Církev, žít až k mučednictví.“ (Nejsou to koneckonců hluboce cursillové myšlenky?)
 „Stát se svatým není nic jiného než realizovat život podle Božího plánu,“ jsou slova dnes již svatého arcibiskupa Romera, který ve své homilii rok před mučednickou smrtí uvedl: „Láska je svatost a měřítkem svatosti.“
Jeho liturgická památka připadá na den jeho mučednické smrti, tj. 24. března.

P. Pavel Hödl, národní spirituál Cursilla ČR

Pro více informací navštivte odkaz https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/181013novi-svetci-oscar-romero

Kategorie: Impulzy