Milovaní bratři a sestry!
Každého rána vstaneme a těšíme se na východ Slunce. Večer zase pokojně uléháme a s námi se pohrouží do útěšného odpočinku celá krajina. Dnes zapadala naše mateřská hvězda za Buchlov v 16:16 a zase vyjde nad kopečky v 7:41. Slunečnímu svitu se zítra, pokud nebude zataženo, budeme těšit přesně 8 hodin a 35 minut. Já však znám jednu tajemnou oblast, kde vše probíhá odlišně: za severním polárním kruhem zajde sluneční kotouč za obzor jen jednou do roka! Uvažte, že se v těchto zeměpisných šířkách noří asi milion lidí do šestiměsíční noci a poté do stejně dlouhého dne. Zeptejte se Laponců, jak se s tím vyrovnávají. Velice s i váží světla, které nabývá nadpozemských až božských atributů.
Pán Ježíš se, podle podání evangelisty Matouše a Lukáše, rodí uprostřed úplné noci. Je nám jasné, že tu nejde o pouhý astronomický údaj! Mnozí procházejí temnotami: obyčejně trvají podstatně déle než jedna středoevropská noc, jindy se vlečou přes půl roku, někdy se zdají být přímo nekonečné. „Má duše čeká na Pána, více než stráže na svítání.“ (Ž 130,6) Hospodine, zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo. (srov. Ž 118,82) Vánoční čas utrápeným zvěstuje: Jenom jeden je nekonečný, jen jeden je
vládcem světla. Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem, protože v nich Bůh má zalíbení. (srov. Lk 2) Zkoušení bratři a sestry, zvedněte hlavy. Do vaší tmy zasvitne – mocně a pronikavě – jas Boží lásky! „Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře daleko štědřejší ukázala Boží milost.“ (Řím 5,2)
Pravý dárce světla a míru
Za časů Ježíšova narození vládl v Římské říši mír. Božskému Augustovi (63 př. Kr. – 14 po Kr.) se podařilo nastolit právo a bezpečnost. Kvůli řinčení zbraní již nemusely umlkat múzy. Blahobyt obyvatel díky čilému obchodu vzrůstal. Všude, kam dosahovala římská moc, panovala jediná kultura.
O vděku vůči prvnímu z císařů a současně nejvyššímu veleknězi svědčí ohromný oltář, který byl vystavěn osmnáct let po jeho nástupu k moci (r. 27 př. Kr.) na Martových polích, v posvátném římském okrsku. Tam, kde se museli svobodní občané cvičívat k boji proti nepříteli, stálo znamení míru. Před ním čněl k nebesům obelisk, jehož stín se v den Augustových narozenin pozvolna šplhal po stupních, dokud se nedotknul samotného oltáře. Všechen pohyb vesmírných těles jako by radostně kroužil a poskakoval okolo svého mírotvorce a pána celého světa.
Evangelista Lukáš při popisu betlémských událostí zcela záměrně užívá slovníku, který je blízký tomuto oslavnému slohu: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel.“ (Lk 2) Opravdovým tvůrcem pokoje je Kristus, který neporáží své protivníky vojensky jako Augustus. On mírně a účinně dobývá lidských srdcí. (Jím začíná „zlatý věk lidstva“, nový letopočet.)
Lukáš, sám Říman, však nepohrdá ničím, co v tehdejší pohanské společnosti bylo správného a hodného následování. I v dnešní době vlévá naději všem pohanům. Poselství spásy je určeno každému, předně synům Izraele a poté ostatním národům.
Zrození Logu
Bratři a sestry ve víře, usilovně hledejme spojence v našich podmínkách. Nic neprospěje vymezovat se proti nekřesťanskému světu a všechny síly vkládat do záchrany křesťanských tradic.
O betlémské noci byl započat a zahájen den, který nezná západu. Zrodilo se, podle svědectví svatého Jana, Slovo. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (J 1)
V naší mateřštině je slovo středního rodu, stejně jako dítě, děťátko. Není to půvabná náhoda? V původní řečtině se na tomto místě užívá výrazu Logos. Nemůžeme v něm neslyšet jiný, příbuzný pojem – logika.
Logos je něco mnohem velkolepější než mrazivé ratio.
Logos dává smysl uprostřed marnosti, ratio jen nesmlouvavě účtuje.
Logos zažíhá světýlko v temném tunelu, ratio bere vyhlídky.
Logos dává lidskou důstojnost, ratio ve svých dlaních drtí křehké pupeny.
Ratio strojově a bezohledně třídí do sloupců podle vnějších znaků, logos ponechává lidskou tvář.
Tvůj narozený Bůh je Logos. Pátrá v hlubinách tvého srdce a nalézá předrahou perlu zabořenou v bahně. On dává smysl vyděděncům, plahočícím se nocí šeré smrti.
Slovo je také spojeno s obhajobou. Pán neslídí po našich vadách, ale je výmluvným advokátem a přímluvcem lidí. Jak úžasné!
Toto božské miminko mluví, dříve než se naučí skládat písmenka a slova do vět?
Než dojde ke konečnému účtování, rozhodl se Bůh zjevit své Slovo – Logos.
Kdo je naším spojencem?
Kdo je tedy naším přirozeným společníkem? Všichni rozumní lidé a mírotvorci. Nemusejí to být na prvém místě stoupenci jiných náboženství, pokud ovšem neslouží i oni rozumu a míru.
O tom měli synové Izraele jasno už dávno. Hospodin má mnoho neobyčejných služebníků. I neobřezaný Babyloňan Nabuchodonozor (Jer 25,1.9; 27,6.8.20) či Peršan Kýros (Iz 45,1) se stávají nástrojem Božím, ochránci vyvoleného lidu.
Poděkujme dnes Pánu Bohu za své spojence. Bývají to poctivě smýšlející lidé. Když promlouval velký papež Benedikt XVI. během návštěvy České republiky k představitelům akademického života, byl udiven, jaké pozornosti se mu dostalo od těchto rozumných, byť vůči církvi a víře zdrženlivých posluchačů.
Zvěme do onoho pomyslného „nádvoří pohanů“ své blízké, kteří mají filipa, aby se jim dostalo podílu na požehnání. Jak krásná a hluboká víra se může zrodit u lidí přemýšlivých! Nezvěme je hned do kostela, ale mluvme s nimi rozumně, jako vyznavači Logu. Dále se obracejme na ty, kdo se zasazují pro spravedlnost. Nezapomínejme ani na ty, které oslovuje krása. To vše se skrývá v řeckém slůvku Logos – rozum, pravda, dobro, krása i řád.
Když jsem se poprvé důvěrněji setkal okolo třinácti let s katolickou církví, učarovala mně její nezkrotná vášeň pro pravdu. Ukazujme svým bližním, že skrze maják Církve probleskuje Kristovo světlo.
Loni jsme se při Dílně zamýšleli nad osmým Božím přikázáním: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Zabývali jsme se tehdy kulturou slova. Dá se říci, že dnes na tuto tematiku navazujeme. Kdo jiný než křesťané by měli vynikat vzorným vyjadřováním?
Závěr
Chceme se rozhodnout, že budeme hledat moudrost a vzdáme se vychytralostí. Moudrý člověk prahne po pravdě a dá se s ním dohodnout. S vypočítavcem to nepůjde. Vždycky mě dojímá, že už od dávných časů nabývá moudrost osobních rysů.
Moudrost pak není prostým vršením znalostí, ale opravdovým splynutím s živoucím pramenem pravdy, s Kristem. Panna Maria je moudrá ne proto, že prošla chrámovou školou, ale protože žila se Slovem s velkým s, a dnes ji po právu věnčíme těmi nejkrásnějšími jmény.
Trůne moudrosti, oroduj za nás!
P. Pavel Hödl, kázání na Dílně Cursilla 2019